[Sam Přerov]

"Fyziku neo.ebeš!" - říkával nám na přednáškách profesor... (jeho jméno mi za ty roky už vyšumělo z hlavy - ostuda). Jeho předmět, "Šíření elektromagnetických vln a antény", nebyl na fakultě studenty příliš oblíbený kvůli naprosto PŘÍŠERNÉ matematice.

Ale zpět k fyzice. Soustava X závitů integrované antény ve stanici - Y závitů duhovky, nebo X závitů - jeden "závit" nástavce (trubky) tvoří VF transformátor. Transformátor je z definice elektrický stroj (mění energii). Tak jak dnes rozumíme vesmíru kolem nás , nelze sestrojit stroj, který by dosahoval účinnost n>1. Ztráty budou tím větší, čím hůř soustava rezonuje...

Takže jakýkoliv nástavec NEMŮŽE vyzářit víc energie než původní anténa... Tak, jak to čtu já, integrovaná anténa stanice vysílá "do koblihy" OIO. Přidáním nástavce tuto koblihu poněkud "zmáčkneme", takže připomíná spíše ležatou osmičku (nekonečno). To znamená, že stanice méně "svítí do nebe", ale vysílá spíše v menších úhlech u země. K tomu se navíc přidá ještě interakce charakteristik (vyzařovacích i impedančních) obou prvků - aktivní antény a pasivního zářiče - nástavce. To si netroufám odhadovat - u každé stanice a nástavce to bude trochu jiné.
Výsledkem je, že nevysíláme větší výkon, ale maximum charakteristiky je blíž k zemskému povrchu. Proto lepší výsledky. Zajímalo by mne, zda to někdo někdy objektivně změřil (laboratoř). 
Tož tak.